Toto dílo zachycuje napětí mezi protiklady. Estetika krásy se v něm setkává se svými vnitřními paradoxy. Autor pracuje s vrstvami barev, tvarů a textur, aby vytvořil vizuální prostor otevřený pro osobní vnímání. Kompozice zároveň hraje s pocity rovnováhy a nejistoty při konfrontaci představ o krásném a tomu protichůdném. Výsledkem je obraz, který oslňuje intenzitou barev a strukturou. Vyzývá diváka k zamyšlení nad vztahem mezi formou, obsahem a emocionálním nábojem.