Souboj, tichý vnitřní zápas, který si člověk nese hluboko v sobě, patří k nejtěžším zkouškám lidské existence. Právě takový význam nese výjev namalovaný akrylovými barvami na plátně. Už při prvním pohledu působí intenzivně, vyzařuje napětí a neskrývanou emoci. Obraz vypráví o okamžiku, kdy se střetávají protiklady, kdy se dvě energie navzájem srazí a zanechají po sobě nesmazatelné stopy v duši i v prostoru.

Trhliny v zářivě červené barvě vyvolávají pocit surové agresivity. Připomínají otevřené rány, které se objeví na těle bytosti ve chvíli, kdy ji zasáhne bolest, utrpení nebo nečekaný úder. Z těchto ran vytéká život, síla a energie. Divák cítí, že krev, která se ztrácí, představuje metaforu vyprchávající životní vitality. Červená barva zároveň symbolizuje oheň, vášeň, bolest i nezlomnou energii, která se navzdory všemu odmítá zcela vytratit.

Když se pozorovatel na obraz dívá déle, postupně rozeznává v červených stopách obrysy záhadných postav. Zpočátku působí neurčitě, brzy se však před očima začnou rýsovat jasněji. Tyto postavy se jeví jako bytosti stojící ve stínu a sledující boj. Někdy připomínají svědky, jindy působí jako samotní původci zranění. Lze je však vnímat i jako odraz vlastního nitra, jako ztělesnění strachů, pochybností či vnitřních nepřátel, s nimiž každý den zápasíme.

Autor prostřednictvím akrylu na plátně zdůrazňuje dramatičnost i poezii tohoto výjevu. Barvy a linie vytvářejí jazyk, který nepotřebuje slova, aby předal hluboké poselství. Obraz připomíná, že zápas člověka s vnějším světem nikdy není tak těžký jako boj se sebou samým. Každá rána, i když bolí, přináší možnost proměny a zrození nové síly. Výjev se tak stává výpovědí o zranitelnosti, odvaze a vnitřní síle, která dokáže člověka posunout vpřed.