„Paradox II“ (2023) je velkoformátová vizuální esej, která stojí na rozhraní mezi uměleckým obrazem a materiálovým experimentem. Autor zde nepracuje pouze s pigmentem, ale přímo s chemickými reakcemi a fyzikálním působením látek na povrch – konkrétně kyselinou chlorovodíkovou, oxidačními procesy, olejem, akrylem a měděnou deskou.

Výsledkem je dílo, které nese stopy záměrné destrukce, přeměny a samovolného vývoje, čímž se stává živým artefaktem. Stejně nevyzpytatelným jako samotná doba, kterou reflektuje. Povrch měděné desky je narušen a přeměněn chemickým zásahem, přesto zároveň zafixován do podoby malby, která se vzpírá tradiční interpretaci.