Roman Ďurček

Roman Ďurček (1990, Zlaté Moravce) žije a tvoří v Malých Vozokanech. Je absolventem studijního programu Volné výtvarné umění, který absolvoval v malířských ateliérech na Fakultě výtvarných umění Akademie umění v Banské Bystrici. Doktorské studium úspěšně dokončil v roce 2022 (školitelé: prof. Ľudovít Hološka a doc. Ján Triaška).

Ve své tvorbě podrobuje malbu experimentálním postupům na úrovni materiálu, pigmentů a podkladů. Klíčovým fenoménem jeho tvorby se stal proces. Od roku 2014 se pravidelně účastní samostatných i kolektivních výstav na Slovensku i v zahraničí. V roce 2018 získal Cenu Martina Benky, třikrát se stal finalistou soutěže VÚB Malba roku (2017, 2019, 2021) a dvakrát finalistou Ceny nadace NOVUM (7. a 8. ročník).

Paradoxy

Autor se primárně věnuje médium malby, ale zároveň zkoumá možnosti jejího přesahu prostřednictvím diskurzivního vkladu a materiálového výzkumu.

• Jeho záměrem je propojovat malbu s experimentálními postupy, pracovat s různorodými materiály, pigmenty a podklady. Experimentuje s kombinací tradičních i netradičních pigmentů, využívá metody biochemických oxidačních procesů, které mu umožňují dosáhnout specifických efektů v závislosti na tématu a jeho osobním vnitřním prožívání.
• Sociálněkritická reflexe jeho tvorby se soustředí na hodnotovou vyprázdněnost současné doby, která klade důraz na výkonnost jedince a preferování pseudovzorů. V tomto kontextu hraje důležitou roli figurální tvorba a práce s archetypy kulturní paměti. Jeho figurativní kompozice a reinterpretace ikon klasického umění se stávají modelem hodnot, které zkoumá z hlediska jejich soudobé dezinterpretace.
• Hlavním cílem jeho práce je zkoumat existenciální situace současného člověka a jeho bytí prostřednictvím autorského výtvarného jazyka. Jeho obrazy reflektují tlak společnosti na pracovní výkon, kariéru a životní úspěch, ale také na způsob myšlení a vnímání reality.

V kontextu své dosavadní tvorby autor dále rozvíjí zvolená témata, experimentálně prověřuje různé situace i formální možnosti vyjádření.

Cílem projektu je uměleckým a experimentálním způsobem vizuálně zprostředkovat autorovu vnitřní výpověď divákovi. Konkrétně prostřednictvím dvaceti dvou obrazů různých rozměrů, z nichž konečný výběr patnácti děl byl proveden na základě konzultací s kurátorem.

Tvorbě předcházela důkladná teoretická a narativní analýza současného společenského dění ve světě. Na jejím základě se autor snažil skrze výtvarné prostředky vytvořit odkaz budoucím generacím a reflektovat otázky, které považuje za zásadní.