Anna Hausová se ve svém díle „Cesta“ dotýká samotné podstaty bytí, okamžiku zrození, kdy se dvě síly, dvě entity, setkávají v explozivní události. Tento vizuální střet připomíná Velký třesk. Mýtus a vědecký počátek všeho. V hloubce kompozice vnímáme napětí, pohyb, akci a reakci. Scéna, která dává vzniknout nejen vesmíru, ale i samotné „Cestě“.

„Cesta“, jak ji chápe autorka, však není jen vesmírnou událostí. Je to lidská cesta – cesta jednotlivce. Nejasná, proměnlivá, nepředvídatelná. Plná záblesků světlých a temných úseků, vjemů, rozhodnutí, emocí a zvratů. Hausová zde spojuje kosmické a vnitřní do jednoho kontinua. Stejně jako vesmír nevznikl bez konfliktu, ani člověk neroste bez vnějších a vnitřních střetů.

Toto vizuální dílo se dotýká archetypálního tématu: odkud přicházíme, kam směřujeme a co vše nás na této cestě formuje. Abstraktní jazyk malby ponechává divákovi prostor pro interpretaci, ale zároveň nese hlubokou filozofii zrodu a pohybu.