Dílo „Mojžíš“ znovu interpretuje silný biblický archetyp. Mojžíš však není zobrazen jako boží posel s desaterem zákona. Místo toho jeho postava symbolizuje boj s autoritou, vírou a odpovědností v době narušené identity.

Autor pracuje s typickou experimentální technikou – kombinuje měděný prášek, močovinu, oxidaci, suchý pastel, olej a akryl. Tyto materiály nejsou použity jen pro vizuální efekt, ale fungují jako aktivní nástroje proměny. Povrch díla působí jako korodující kov, což zdůrazňuje nestálost a napětí mezi tradicí a současností.

Postava Mojžíše se doslova rozpadá pod vahou očekávání. Jeho vůdcovský status se v moderním světě mění na otázku, nikoli jistotu. Dílo nenabízí odpověď, ale vyzývá k reflexi.

„Mojžíš“ uzavírá triptych „Oltář současnosti“ spolu s díly David a Krucifix. Všechny tři obrazy vytvářejí napjaté pole mezi kulturní pamětí a aktuální realitou – mezi tím, co si pamatujeme, a tím, co dnes prožíváme.