Zachycuje křehký okamžik, kdy se příroda pomalu loučí s teplými barvami podzimu a připravuje se na příchod zimy. Autor zde využívá jemné přechody modrých, tyrkysových a šedých tónů, které evokují chlad a melancholii podzimních dní.

Zbytky oranžových a zlatých listů, které ještě přetrvávají na větvích, působí jako poslední záblesky tepla a světla. Kontrast mezi jejich zářivou barvou a chladnými odstíny pozadí symbolizuje přechod mezi dvěma ročními obdobími – živým, barevným podzimem a klidnou, bílou zimou.

Kompozice je založena na jemně abstrahované podobě stromů a větví, které se rýsují proti světlému pozadí. Jemné linie větví připomínají křehkost a pomíjivost přírody, zatímco sytější modré plochy působí stabilně a vyvolávají pocit ticha.

Obraz působí introspektivně a navozuje atmosféru rozjímání. Divák má pocit, že se ocitá na hranici dvou světů. Stále cítí teplo odcházejícího podzimu, ale už se dotýká chladu a klidu zimy. „Pozdní podzim“ tak není jen zobrazením krajiny, ale i metaforou času, plynutí a nevyhnutelných proměn života.