Obraz na diváka působí intenzivně a zároveň znepokojivě. Autor využívá kontrastní prvky, které se navzájem střetávají a vedou mezi sebou tichý boj. Název napovídá, že zde nejde o klasickou harmonii, ale o vizuální ztvárnění napětí a nesouladu.

Je založen na kontrastu tvarů a barev. Studené tóny se prolínají s teplými a tmavé plochy stojí proti světlým. Umělec volí textury s různou hustotou, což vytváří pocit vrstvení. Štětec zanechává stopy, které dodávají obrazu energii a pohyb. Místa s hutnou barvou se střetávají s prázdnými plochami. Tento kontrast způsobuje, že oko diváka neustále hledá rovnováhu.

Obraz nepůsobí klidně. Spíše vyvolává dojem vnitřního konfliktu a pohybu. Tvary se posouvají různými směry a mezi sebou vytvářejí napětí. Divák cítí, že jednotlivé prvky se snaží spolu fungovat, ale nedaří se jim to. Výsledek je emotivní a dramatický.

„Disharmonie I“ otevírá prostor pro osobní interpretaci. Pro někoho může být metaforou psychického neklidu, pro jiného obrazem společenského konfliktu. Prázdná místa mezi tvary působí jako pauzy, které zdůrazňují dynamiku. Každý detail odhaluje nový význam, pokud se divák podívá pozorněji.