Několik dětských postav hledí vzhůru. Jako by je něco na obloze zaujalo a vtáhlo do společného objevování. Polovina z nich se dívá dalekohledem v naději, že zachytí detail světa, který je lidskému oku jinak skrytý. Druhá polovina ukazuje prstem, jako by se dělila o objev nebo vedla ostatní tím směrem. V tomto okamžiku se spojuje zvědavost s tichým soustředěním. Děti jsou plné očekávání, fantazie a otevřenosti vůči neznámému.

Postavy jsou naznačeny jemnými, průsvitnými liniemi v odstínech červené, modré, fialové a zelené. Barvy se místy prolínají a doplňují, čímž vytvářejí dojem vzájemného pohybu a propojení. Každá barva nese jinou emoci. Společně vytvářejí dynamický rytmus, který naznačuje, že děti neustále mění své polohy a gesta. Obraz zachycuje okamžik těsně před pohybem, a přesto jako by se už pomalu rozpouštěl v čase.

Rozostřené barevné plochy splývají a formují měkký, snový prostor. Realita se zde prolíná s představivostí, čímž vzniká dojem vzpomínky. Autor tak vytváří napětí mezi konkrétním a abstraktním, mezi tím, co vidíme, a tím, co pouze tušíme. Každý tah štětce naznačuje pohyb, plynutí času a prchavost okamžiku, který přesto zůstává přítomný.