V díle „Čtečky kódů I“ autor konfrontuje tradiční symboliku s realitou digitální současnosti. Uprostřed kompozice je QR kód, běžný nástroj dnešního přenosu informací, avšak tento konkrétní kód je nečitelný, „nefunguje“. Nelze jej naskenovat, nerozluštit žádné poselství. A přesto v něm jsou tři andělé, pradávné bytosti, které v mytologii a náboženské tradici přinášely lidem zprávy.

Tento kontrast mezi anděly a chladným, technickým jazykem současnosti vyvolává otázku: Kdo dnes předává poselství? A co zůstává nekomunikovatelné, ztracené v překladu digitálního světa?

Dílo je jakousi vizuální metaforou informačního věku. Doba zaplavená daty, kódy a odkazy, ve které je však skutečný obsah často prázdný nebo skrytý. Dílo se tak stává nejen komentářem k technologiím, ale také tichou reflexí duchovní prázdnoty a hledáním smyslu ve světě, kde andělé mlčí a QR kódy nedávají odpověď.