Tichá pouť krajinou, v níž se světlo postupně prodírá stíny. Jemné linie a proměnlivé barvy naznačují pohyb. Jako by divák kráčel neznámou cestou, veden vnitřním pocitem víry a očekávání.

Kompozice evokuje okamžik mezi nejistotou a nadějí, kdy každý krok směřuje k něčemu novému. Světlo se stává symbolem naděje, která se objevuje i v těch nejklidnějších či nejtemnějších zákoutích.