Dílo „Časosběrná mapa III“ (2023) představuje pokračování autorovy tematické linie zkoumání času jako pohyblivého, mnohovrstevnatého a zároveň neuchopitelného fenoménu. Roman Ďurček se v této sérii zaměřuje na vizuální záznam časových vrstev – nikoli prostřednictvím narativu, ale skrze fyzický proces proměny materiálu.

V „Časosběrné mapě III“ se opět setkáváme s Ďurčekovým typickým experimentováním s chemickými reakcemi, oxidací, pigmenty a alternativními podklady. Povrch díla nese stopy eroze, záznam pohybu a biologického času, jako by se obraz sám zapisoval – vrstvu po vrstvě, podobně jako sediment v přírodě či lidská paměť.

Mapa zde nefunguje jako nástroj orientace v prostoru, ale jako introspektivní stopa orientace v čase, v osobní i kolektivní zkušenosti. Dílo působí abstraktně, a přitom konkrétně – každý detail odkazuje na vzpomínku, vývoj a proměnu.