Malovala jsem už jako malá. Bylo to před 45 lety a více. S postupem času a mým dospíváním šlo malování do ústraní a i jsem na něj pozapomněla, přišly jiné zájmy, později rodina. Připomněla jsem si ho ve chvílích, kdy byla moje dcerka maličká, občas jsme spolu trávili kreativní chvilky a to bylo asi tak všechno.
Jednou jsem někde slyšela výrok ,,Když jsi přišel na tento svět, tak každý jeden z nás dostal do života něco předurčeno.“ Ptala jsem se sama sebe, co by to mohlo být. Dlouho jsem to hledala, nevěděla na to přijít, až jednou. Před 8 lety jsem se kvůli zdravotním potížím začala naplno věnovat józe, nejprve jako žák a později jako učitel, při níž jsem začínala poznávat sebe sama, začala jsem vnímat její esenci, vnímání sebe sama přes přežitky, signály, které jsem do té doby přehlížela. Tam jsem si začala uvědomovat kdo a kým jsem.
Po jednom zážitkovém malování jsem se opět ,,našla“, moje duše cítila, že i tady ,,jsem doma,“ ve své podstatě, ozvalo se ve mně to vnitřní dítě, které tak rádo malovalo – s radostí, lehkostí a rozjasněnýma očima. Cítila jsem v sobě neskutečnou energii, která musí ven. Je to ten pocit, když víte, že Vám je dobře, tak si tento stav chcete udržovat. A tak jsem začala malovat.
Nemám žádnou výtvarnickou školu, jsem samouk, ale ráda experimentuji.
Mými oblíbenými technikami je malba akrylem – většinou abstraktní tvorba a starodávná enkaustika. Na této technice je mnoho věcí, které mě fascinují. V první řadě mě oslovilo něco jiného, “netradiční“ než je „běžné“, obraz namalovaný tak vzácným materiálem, jakým je včelí vosk s příměsí Damary. Mám moc ráda její příjemnou vůni, syté a hutné barvy, které se při tvorbě prolínají jedna do druhé. Vzniká tak překrásná škála barev a odstínů, které mě nikdy nepřestanou bavit a fascinovat.
Malování beru jako nástroj, je to pro mě (staře) nová, přitom přirozená energie, v esenci a nastavené toku života, která jde přese mě. Jednoduše to cítíte, že spočíváte sami v sobě.
Přes sebe zachycuji odkazy přírody, vůně, dojmy, barvy, je to pocit svobody projevit se touto formou, neboť v něm nejsou žádné mantinely. A to mě naplňuje, neboť tělo, mysl a duše jsou spojeny nádoby, které tvoří jeden celek – nás samotných a žití s lehkostí.
