Výtvarné vzdělání získal v ateliéru ak. malíře a sochaře Jaroslava Šindeláře a následně Jiřího Patery, pod jehož vlivem nalezl také základní téma své tvorby – krajinu, kterou transformuje do více či méně abstrahované výtvarné kompozice, jejíž barevné plochy a znakové motivy, bez ohledu na konstruktivně stylizovanou podobu, evokují prostor, prvky a atmosféru krajiny. Janouškovcovy „kompozice“ patřily zejména v první polovině osmdesátých let skutečně k nejpůvodnějším a nejkvalitnějším obrazovým projevům v plzeňském výtvarném prostředí. Později se Janouškovcova tvorba proměnila a konstruktivní základ jeho tvarosloví (ovšem vždy podaný s určitou expresivitou) vystřídalo volnější organické pojetí kompozice a forem. Přesto je to stále typ „moderní krajiny“, co jej zajímá, spojený s estetickým působením zde přítomných průmyslových prvků. Janouškovec vychází z lidského vnímání vlastního pohybu v prostoru; to je pak východiskem, které lze dále transformovat do imaginární „vnitřní krajiny“.
Jeho díla byla představena na více jak 40 samostatných výstavách po celém světě (ČR, USA, Belgie, Německo, Holandsko a další), také získala několik mezinárodních ocenění jako například 2. cenu na 4. Mezinárodním bienále akvarelu CASTRA 2021 ve Slovinsku, 3. cenu na Mezinárodní výstavě v Indonésii, 2.cenu na velké mezinárodní výstavě „4th IWS INDONESIA EXHIBITION 2022“ v Indonéské národní galerii v Jakartě a zvláštní cenu v roce 2023 na výstavě Art Vue Foundation’s Prize Winter 2023 v Bruselu.
