Výtvarník a výtvarný pedagog Jozef Švikruha je rodák z Trebichavy u Bánovec nad Bebravou. Po maturitě studoval v letech 1960 – 1964 v Pedagogickém institutu v Nitře v ateliéru malby u doc. Ludvíka Jelenáka a doc. Olgy Félixové. Po studiu celý profesní život působil pedagogicky v základních školách a 25 let v Základní umělecké škole v Trenčíně.
Externě spolupracoval a stále spolupracuje s Trenčínským osvětovým střediskem v sekci neprofesionální výtvarné tvorby a dětské výtvarné tvorby jako metodik a člen porot. Je nositelem resortního vyznamenání Ministerstva školství Slovenské republiky Velké medaile sv. Gorazda a ceny POCTA od Národního osvětového centra.
Svá díla prezentoval doma iv zahraničí – České republice, Itálii, Polsku, Srbsku a Slovinsku. Je
členem nejstaršího slovenského uměleckého spolku Umělecké besedy slovenské. Žije a tvoří v Trenčíně.
Inspiraci ve své tvorbě nachází především v zemi Pováží, Kysuc, Oravy a Liptova. Při pohledu na jeho obrazy zimní či podzimní krajiny cítíme vůni prvního sněhu napadaného na zežloutlou trávu a oranžové listí. Zkušenost, na kterou jsme téměř zapomněli. Ta vůně země skutečně ožila.
V posledních třech letech autor přechází od žánru krajinomalby, a vstupuje do světa klasické hudby. Inspiraci prozrazují názvy maleb – nejznámější opusy evropských klasiků, například Petra Iljiče Čajkovského, Wolfganga Amadea Mozarta, Ludwiga van Beethovena, Antonia Vivaldiho a jiných. Jejich výběr je výhradně subjektivní, dle pocitů, nálady a prožívání. Čirá esence barvy plyne na jeho plátnech podobně jako Čajkovského hudba éterem, ale nejde o ilustraci hudebního díla. Dominující vertikály či citace detailů hudebních nástrojů sice určují rytmus, základem je však barva, kterou hudebně cítící malíř přeměňuje tonalitu, dynamiku, melodiku jednou na kontrastní, jindy zase na komplementární barevné kompozice.
