Bouřlivé mraky se valí po obloze jako neklidné myšlenky, které nedokážou najít klid. Těžké vrstvy mraků se překrývají, tmavnou a nesou v sobě napětí blížící se bouře. Světlo se jimi prodírá jen opatrně, jako by hledalo cestu ven ze stínu.

Vzduch působí hustěji, nabitý očekáváním. Každý okamžik je napjatý mezi klidem a pohybem, mezi tichem a výbuchem živlu. Obloha se mění v živý prostor, který dýchá, pulzuje a neustále se proměňuje.