Obraz představuje harmonické propojení výrazných barev a minimalistické geometrické struktury. Kompozice je rozdělena černou linií uprostřed plátna, která vytváří vizuální osu a zároveň jemně odděluje jednotlivé barevné plochy. Barevná paleta zahrnuje červenou, žlutou, bílou a černou, které spolu vytvářejí kontrastní i harmonický celek. Takovéto rozdělení prostoru dodává obrazu napětí a rovnováhu zároveň a přitahuje pozornost diváka.

Černá středová linie slouží jako kotva celé kompozice, zatímco živé barvy kolem ní evokují energii, optimismus a dynamiku. Linie uprostřed zároveň naznačuje jemný dialog mezi dvěma polovinami obrazu, mezi řádem a volností, mezi statikou a pohybem. Tento princip připomíná tendence modernistického abstrakcionismu, kde umělci experimentovali s čistými liniemi a kontrastními barevnými bloky, aby vyjádřili harmonii i napětí v jedné vizuální ploše.